Hluboká se všady touha jeví,

Hluboká se všady touha jeví,

Po domovu touží každý tvor,

Potok puzen jí se vine s hor,

Slavík z ní své vynořuje zpěvy.

Jí se sladce hýbe nitro děvy,

Ona táhne k slunci hvězdní zbor,

Jí šle země kvítka na úpor,

Jí tchne sladký život všemi dřevy.

Po čem synu srdce tvoje touží?

Snad zbyv touhy božské k vůli světu

Roven's růži bez vůně a květu?

Zda se slunce kolem bláta krouží?

Zda se orel v plihém bahně plouží?

Proč král robu – duch tvůj tělu – slouží?