HLUBOKÉ AKKORDY.

Vesele z přístavu s lodí

za zpěvu, hřímání děl,

kdo myslí si, o první skálu

svou loď že by roztříštit měl?

Vesele v proudy loď skočí,

houpá se, jak by jen hrou,

ach, vidíš tam oči ty drahé,

jak s břehů se za lodí pnou?

Oči se ztratily v dáli,

zmizel i zelený břeh,

teď kolem jen vlny a vlny,

jich divoký zápas a šleh.

Nebe se zatmělo celé,

bleskem se osvítil mrak,

bez ráhna a stožáru, plachty,

hle, pluje už mořem jen vrak!

Moře kol bouří a kypí,

pění se, vzteká a řve,

jen skok a konec je navždy

té bídě a bolesti tvé...

Přitiskni dlaně své k sluchu,

nezírej do vln těch zlých,

ta vlna tak láká a láká

a potom má šílený smích.

Naposled opři se ještě

vlnám těm pevně jak štít,

a když už není proč žíti,

ať aspoň je tedy proč mřít.

A pak jen slož klidně již ruce

v naději nejsladší všech,

že za tebou půjde loď jiná

a zlatý přec dostihne břeh.

Čekej jen na bídném vraku

poslední člověka choť,

vždyť nikdo, kdo plavec je dobrý

svou opustit nemůže loď!