HLUBOKÝMI BLOUDÍM HVOZDY...

Hlubokými bloudím hvozdy,

na dně zeleného moře,

jehož povrch rozčeřený

větru vanutím se vlní.

Na dně ticho, mír a pokoj,

nahoře to šumí, šumí

jako vlny oceánu,

spěchající k břehům země.

A výš, nad povrchem lesů

jako nad širokým mořem

bezměrné se modro klene,

v něž se bílý racek hrouží.

Ten jen vidí břehy světa

bolestí a utrpení –

já zde dole rozkoš cítím

utonutí, zapomnění...