HMOTA

Peru se s tebou, hmoto,

hledám pro tebe nejprostší tvar,

který by nepřekážel,

který by nejmíň srážel.

Dar?

Zatížím druhé

a tebe lítat nenaučím.

Vděčností zmučím

někoho,

komu bych chtěla nebe přiblížit.

Umíš jen zatížit.

A přece, kdo sahá po tobě

neposkvrněn chtivostí,

snadno se oprostí.

Podstavec z tebe udělá

dřív, než ho zatížíš,

z kterého k nebi by bylo blíž.

Uhladí rukama hrany,

spočítá rány,

na kolik stačí,

tolik dá náplastí,

stupínků do jiných oblastí –

protože na zemi je tvoje tíž,

aby se po ní mohlo jít výš.

Jen pro to

je na zemi tíha tvá,

hmoto!