HNĚDÁ BRÁZDA.

JE velká, pevná, stálá

mé hnědé brázdy tíha;

však byť byla jak skála,

má tvrdá plec ji zdvihá.

To mlčky, před vším světem,

i k smrti když je třeba:

tak sobě i svým dětem

z té hroudy hnětu chleba.

Jen Bůh můj na mne shlíží;

já vím, že být to musí:

On sejme kdys mou tíži

a potom oddechnu si.