Hnětu – hnětu –

Hnětu – hnětu –

já ryze zlá,

ze sklepních temnot hnětu

vidění oplzlá.

Předu – předu

lepkavou síť,

síť neřestných slastí předu,

čím tě utratit.

Hlídám – hlídám,

žárliva vlást,

na zamčená víčka kydám

chtíčů smolnou plást.

Ó, jak chtěla bych, chtěla bdíti,

až třeskne den,

až zakvílíš, pavoučí sítí

mojí opředen.

Radost – radost –

ty, který lkáš –

nikdy se s jitřenkou, nikdy

už neshledáš.

Radost – radost –

nikdy, nikdy již,

zpozdilý slunce synu,

otce nespatříš.

Vařím lektvar –

démon nevinný –

v tobě to, v tobě sklízím

na ten lektvar byliny.

Běda – běda –

co hatí mě?

Čar vrhám zlý – a ty, běda!,

dřímeš pokojně.

Sápu se – sápu se

na ústa tvá,

dychtivý, jasný jich úsměv

se nevzdává.

Smeklé čelo –

ó, zmaru závrati –

plachým se teď návratem jsoucna

jemně krabatí.

Víčka – víčka –

předěl vrtkavý –

v chytrém utopí mě zraku,

který snil a ví.

Ruce – ruce

netrpělivé

v předtuše zdarů hnětou

bytí tvárlivé.

Nozdry – nozdry –

ptáci radostní –

modrý záslib rozkoši vdechly

a smělost k ní.

Duji – duji –

já ryze zlá,

do strážné lampy duji,

aby uhasla.

Běda – běda –

Jak šťavami opilé poupě puká miláčkova lůžka lem.

Užaslý se ve dni zhlíží.

Záměrný rapír kříží

se sokem přítelem.

Z mých piklů co z lázně stoupá

smělý a očištěn.