HNĚV KAMARÁD.

Proč se v dlaně hlava moje skládá?

nad Hněv nemám v světě kamaráda;

nad vše věrnější mne neopustí,

od malička bylo mi s ním růsti.

Od malička stejnou cestu máme,

černé chleby věrně se mnou láme,

stejné se mnou řeže v lese hole,

když nás z vesnic psy štvou v šíré pole.

Vím, že kdybych teskliv skočil v řeku,

vytáhne mne na břeh, ač ne k děku,

vždy je se mnou: v sdílnosti i v muce,

do hrobu s ním půjdu ruku v ruce.

Známe se už dávno, mnohá léta,

dětmi šli jsme do širého světa,

také z něho cestu najdem záhy,

viď, můj Hněve, kamaráde drahý?