HNĚVIVĚ SLOKY.

Sedlák k šílenství až rozhněván

motykou se divě rozpřáhne

pro svůj podle ukradený lán.

Zuby cení pes a zavrčí.

Zde však nikdo ruky nevztáhne,

jen se ulekaně přikrčí.

Je to možno? – Rozhýčkanců pár

křehnoucímu mrazem chuďasu

s ramen hubených rve bídný cár.

On však v blbě schliplém úžasu

nevzchopí se k ráně, zápasu,

k prudce odvážnému úderu.

Či již schyluje se k večeru,

soumrak nastává všem nadějím...?

Ticho jen a mlha nade vším.

Otroci mí bídní, ubledlí

k hrncům masa chtivě zasedli.

Viz, jak pracují jich čelisti,

jak se rvou, jak rychle kořistí...