Hnízda.

Přes pole vítr bouří, sténá, hvízdá,

zahradou letí a rve stará hnízda,

v nichž nedávno se ještě ptáci hřáli –

a chatu trhá, jež se smutně krčí

pod stropem tvrdé, žulovité skály.

A vítr zlý je. Škube starou střechu,

na okna vrh se a na lože z mechu,

v světnici úzkou proudem se již valí...

Ve vnitř tak studeno. A přece kdysi

dvě duše zde se milovaly, hřály...

Kde teď je všechno? Pusto kolem,

na ložích prázdno; prázdno za tím stolem,

teď vítr zde jen a ten hučí, hvízdá...

Zhřívám se u kamen a vzpomínám si

na život, chatu, na rozvátá hnízda.