Hnízdo duše.

Když jitro zajiskřilo na horách,

a skřivan s písní novou v azur letí,

má duše vroucí v červánkový nach

hned za ním spěje ve svých modlitbách,

tam kolébá se v křídel rozepjetí.

Však v polednách, kdy žehne jeho jas

a v obilí se skřivan s písní ztratí,

má duše, vedrem znavena v ten čas,

v stín sladký kříže, tam se stají v ráz,

než mírná pohoda se v duši vrátí.

A večer, pták když v hnízdě spočine,

kam půjdeš, duše, v podvečerní chvíli?

Kde ty máš hnízdo svoje hostinné?

Mne srdce Ježíšovo přivine,

že miluji je horoucně z vší síly!