HNÍZDO.

Ze suchých proutků, travin a metlí

v keři, jenž kryt,

v zahradě naší ptáci si spletli

útulný byt.

Ó, je to práce na stinném krovu,

snů je a tuch!

Rci mi, zda vždy tě nedojme znovu

ptačí ten ruch?

Co je v tom lásky, co je v tom blaha

velkého tak! –

Proč jsi se zachvěla, duše má drahá,

proč ti zvlh’ zrak?

Myslila’s: Nač jen hnízdo to? – snadno

v očích čtu tvých –

Když přijdou větry, když přijde chladno,

když přijde sníh?

Nač jen to štěstí, když prchá záhy

ze srdce všem?

Jen dost v ně lásky, tepla i vláhy

a zůstane v něm!