Hnízdo.

Kdys obraz ruin zřel jsem u Karnaku.

Zda byl to palác královský či chrám,

je těžko říci; sloupy, příčný trám,

vchod úzký jak v hrob jevil se jen zraku.

Vše v písku ztopeno a ve soumraku,

jenž, čím blíž noci, ustupoval tmám,

ty zříceniny stály rovny tam

na věčna břehu schátralému vraku.

Však pod hlavicí sloupu, křivozobý

jejž ibis zdobil, shled’ jsem hnízdo malé.

Pad’ v rumy chrám a hnízdo celé zbylo.

By jistě tam se, byť i mezi hroby,

až větry nadejdou a zimy stálé,

to naše české ptáče navrátilo.