HNUS ŽENY

Marno! Myšlénky usýchají jako tráva v poledním žáru!

Jediná zbývá: touha jiného života.

Ale mdloba visí ve vzduchu vyčerpaných dob.

Dlouho se žije, a bez kouzla jest illuse, že by se mohlo jinak žíti.

Žena? S pohrdou a posměchem vítáš to slovo!

Násilná barva drzé zeleni otravuje tvé představy.

A rty šeptají v parodující extasi

Tři jména vytrvale: Eva, Phryné, Beatrice.

Lichotné kočky, marná jsou kouzla, v nichž se bázeň pozlatí chvěje,

A kde esprit zblbělé raçy namáhá se být svěžím –

Tělo mi dáváte bílé? A žvast inferiorního mozečku?

S pohrdou jdu mimo vás, studený, přenechávaje vás ochlokratii mužů

Luze roďte děti a syťte nenasytné samce!

Ale co je nad to, nešpiňte špínou teplých svých prstů!