Hnutí.

By Karel Alois Vinařický

Cožkoli živo jest, hýbe se samo,

Podlé libosti semo i tamo.

V noci ležím, procitnuv se hnu,

Z lože vstávám, kročím, jdu.

Zpátky coufám, chodím ku předu.

Někdy si na koni vyjedu.

Procházím se, časem svým

K domovu se obracím.

Mám-li na spěch, běžím, jechám,

Bystře kráčím, chvátám, spěchám.

Vyhýbám se, k zemi se shýbám,

Hlavou kynu, rukou kývám,

Z úcty se klaním, klobouk smekám;

Než v lože lehnu, k modlení klekám.

Kůň chodívá volným krokem,

Kluše tryskem, cválá skokem.

Hříbě skáče a se vzpíná,

Těkati v poli pak počíná.

Kráva bziká, střečkuje,

Tele na louce laškuje.

V povětří lítá pták,

Ve vodě plove, po zemi leze rak.

Had se souvá a plazí,

Zlostně se kroutí a hází;

Hlemejždě se s tíží

Po zemi plíží.