HODINA DRUHÁ

Hodiny druhé hudba je melodická

a není krutou písní osamění.

Bůh stvořil člověka i dvě srdce lidská

i jejich první slastné políbení.

Dvě srdce, dvě. Ó rozkoši jejich bití–

je kletby osamění rozbit kruh,

paprsky světla nití

na zemi, v člověku Bůh.

Hodina druhá je sladká i milostivá:

člověku prvnímu přibyl druh

a srdce dvě zpívají, živá

i plná radostných tuch;

zahrada štípená rozkvétá v úsměvu štěstí

a kráčí jí Maria Panna,

svým úsměvem ráj znovu nabytý věstí

ta mezi ženami požehnaná.

Hodina druhá je Její,

neb ona je hvězda jitřní

a v osamění, v hrůze, beznaději

líbezné rozsvěcuje světlo vnitřní;

ochránkyně a těšitelka, hvězd nejsladších Paní,

dar růží něhy má těm, jež hodina první raní,

a není sama, na rukou sladké má dítě

a na rtech slovo nejkrásnější: Miluji tě.

O této milostné dvojici

v hodině druhé rozjímaje,

andělů slyšel jsem roj bílý, zářící,

jak sladce, líbezně hraje

o Dvou pěje v souzvuku, k chvále Matky i Syna,

o milosti nejsladší zvěstování tvého,

Maria!