HODINA JEDENÁCTÁ.

Nepříjemná noc je, sychravo až zebe,

temno halí zemi, mraky kryjí nebe,

neviděti hvězd...

Nad pláněmi polí vítr basem zpívá,

stále černěj’ tmí se, víc se připozdívá,

půlnoc blízka jest.

Nejistota slavná leží nad vodami,

skličuje nás bázeň a jsme sladce sami

uprostřed svých cest...

Za námi sta dědin ve tmách tiše leží,

před námi se zdvíhá k nebi tisíc věží

dřímajících měst.

Závidíme spícím, kdož na stráži bdíme,

radost procitnutí, k níž je probudíme

písní vítěznou –

třeba hrdi víme, že hodiny příští

nás jedině na svém slavném stanovišti

vzhůru naleznou...

Z hloubek údolí je slyšet šplouchat řeku,

lesy táhle šumí kdesi v nedaleku

stranou vsí a měst...

Závratná je výška kleneb nad hlavami,

nesmírný je prostor, a my jsme v něm sami

uprostřed svých cest.

Nepříjemná noc je, sychravo až zebe,

temno halí zemi, mraky kryjí nebe,

neviděti hvězd...

Nad pláněmi polí vítr basem zpívá...

Pane, zůstaň s námi, neb se připozdívá –

půlnoc blízka jest.