HODINA PRVNÍ

Hodina první je démonická,

z chaosu rodí se a mlčení a temna,

bolest v ní vykřikne lidská

ať ozářeným oknem, krvavýma očima vlaků

v bolesti zrození, v bolesti zřícení, ve zázraku.

Noc šumí, vlnění zachycujíc jemná

snů nesčíslných, jež magické závoje předou,

a hvězdy s hvězdami hovor vedou

i člověk se srdcem svým –

v tmě, tichu vykřikne bída

i myšlenka i bolest nejskrytější

své: Bdím,

své přísné, hrozné: Bdím!

Ó vy, již na ložích svíjíte se, bdíce,

hodiny první nemocní, mroucí,

kdy živých-mrtvých hříchů bledé líce

se noří v peklo žhoucí –

ó démonické hodiny první bolestný světe,

již začíná den,

co z tvého chaosu v času mikrokosmu zkvete,

v němž člověk ubíjen –

zda biješ věštecky sladkého rána příští,

či den muk nesmírných v tobě spí?

Země i hvězdy mlčí. Na bojišti

krev lidská lpí.

Hodino první Chaosu, rodící se země,

hodino archanděla Michaela,

jak biješ temně!

Hodino přemáhání ďábla i těla,

hodino boje ve mně!

Ó zářný archanděli, vítězi nad démony všemi,

jenž nad propasti tmy se vznášíš bílými perutěmi,

oroduj za nás i trpící zemi

v hodinu první!