Hodina s Tebou

Hodina s Tebou

jest plná růže

na lehkém stvolu,

kyne a směje se,

barvami skvěje se,

bez nudy, bolu

jen k sobě úže,

chybí jen lůže,

až k nebi vznese se,

hodina s Tebou!

Hodina bez Tebe,

to blín je tmavý,

šerý pln jedu,

krok se tam zastaví

a on vráz otráví,

svět ztracen v šeru,

kde pocel žhavý,

spár bolu dravý

srdce až zkrvaví,

krev z něho vystřebe.

Hodina bez Tebe

život jak tíží

v žalářní mříži,

ach nelze do nebe...

Hodina bez Tebe.

Hodina s Tebou,

andělské spřežení

letící k blankytu

v záři a ve svitu,

v blaženém pocitu.

Hodina s Tebou!

Hodina bez Tebe

div srdce nezebe,

a jak se vleče,

až slza teče

vybledlé po tváři,

hvězdou však zazáří

i ta již bez Tebe

i ta již s Tebou!

Však i ta bez Tebe

rovněž je s Tebou,

radostí, bolem ta

žití mé střehou.

Nelze žít bez Tebe,

tož musím s Tebou!

Jak jsme se setkali,

zlíbali, objali,

všecko jest marné již

křivda i zloby kříž,

neznáme žádnou tíž,

vždyť i ta bez Tebe

za Tebou do nebe,

vždycky jde s Tebou.