HODINA TŘETÍ

Hodina třetí je hora resurrectionis.

Na nebi bledém bílý oblak pluje –

to anděl Hospodinův slétá, s hrobu balvan

s rachotem hromu odvaluje.

Zděšené žoldnéře na zem vrhá blesk ten bílý

a živý Vykupitel vstává v této chvíli.

Neb není mrtev nejsladší přítel chudých a dětí

a marně v zbroji žoldnéři jej střeží,

je živ a hluboko v millionech srdcí

zjev jeho nesmrtelný leží,

je v pracujících všech, v obtížených všech

a je i v smrtí uštvaných –

on vítěz, bojovník i Utěšitel v sladkých snech

a Bůh všech chudých svých.

Dokonal o hodině třetí,

o třetí hodině lidstva zkrušeného vstává

Bůh chudých a dětí,

a neukřižuje ho již zloba lidská dravá.

Hle, bílí andělé letí,

noc tichá ještě je a v prachu žoldnéři leží

a v prachu leží Cesarů sláva.

A že vstal Bůh lásky,

k Cesaru nešel, k pyšným sluhům jeho,

ale k těm, jimž bolest lásky vyryla hoře vrásky,

k těm, již jej milovali,

i k smutným v Emausích učenníkům

a ke všem sestupuje mučenníkům

Ukřižovaného.

Šla žena smutná: Kam jste dali Pána?

Té první vzkříšený Bůh „Mariam“ sladce praví,

moc nebeské je lásky v hlase jeho, záře rána

a balvan odvaluje s hrobu-srdce ubohého,

když člověk chudý trpí, zoufá, šílí;

když zloba mocných byla příliš krutá,

tu musil přijíti zjev božský bílý,

by vzkřísil srdce zašlápnutá,

by oživla ve výkřiku jásavém, vítajíce Vzkříšeného

v nebeském štěstí prostých lidí a ráje lásky jeho

a zajásala:

Rabbóni!