HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (Matutinum)

V záplavě záře měsíčkové

ve svatém háji kvete vřes –

v šepotu břez a hnízd tam usnul

nad obětnicí stařec, kněz.

Mu zdálo se – duch lučin táhne

přes širou zem, jest ku svítání,

a měsíc svitem pohádkovým

se tulí k nohám krásné Paní –

a z houští stromů porosených

že modlí k ní se bozi bílí,

jak housle, které nedočkavých

přívalem tužeb promluvily.

A hvězdy-světlušky když sedly

kol Paní té na vlhký mech,

stařeček dosnil, a ráno jej našli

s úsměvem ztuhlým na ústech.

To byla noc, kdy kvíteček zlatý

vykvetl – jediný v pozemském hloží,

nad ním pak vzlétla včela-Duch svatý,

to byla zlatá noc Rodičky Boží.