HODINY.

Já nemám rád, když tichem hodiny

mně tikají tak stále monotonně.

Mně při tom zdá se, jejich jediný

že účel jest, by v bouřném žití shoně

jen vyčítaly prchlé vteřiny

a jednotvárně naříkaly pro ně:

„Je všecky shltly Věčna končiny,

kde ovoce máš, hořkou slzu roně?

Ty zašlé dny jsou květy opadalé,

však na haluzích nejsou plody zralé

a marnost práce z toho prázdna zírá –“

Ach, každý mentor protivný je vždycky,

když těžce taje úsměv ironický

nás nepříjemnou pravdou ostře týrá.