HODINY

Uprostřed rukou mých, jež touha rozevřela,

dvě šťastná vahadla šťastného mého těla,

nad mýma nohama, jež krokem dálky měří

a jimž se tíha má tak bezstarostně svěří,

uprostřed těla rozkvetly mé sny,

života mého sluneční hodiny.

Uprostřed vesmíru, jejž obejmou mé oči

se země kvetoucí, jež z temnot v den se točí,

uprostřed hlasů všech, jež jako těžké vlny

v mé nitro vrhá svět a jež jsou touhy plny,

uprostřed hvězd a noci nesmírné

čas lásky tiše bije srdce mé.