Hodný věřitel.

Na vršku veský kostýlek,

klečí v něm pěkný andílek,

zamyšlen, zrosená očka.

Na koho myslí, na koho?

Vím já to, lidé, beztoho! –

Pán bůh mu modlitbu počká!

Pán bůh je dobrý dědoušek,

poví mu věru do oušek:

„Nesmuť mi, panenko, v chrámě!

Hoch tvůj už svaty přichystá –

a ty si potom dojista

vzpomeneš s dluhem svým na mě.“