Hody krás.

Znášli ty Slovensko?

popatři do kola,

to jsou všech krás hody

u rodného stola!

V čele zpěvnosť troní,

polostínem krytá,

gazdině to dvorná

zdraví tě a vítá.

Na pravo milota

údolí a tání,

podál milý úsměv

černovlasých strání.

Oproti slunéčko

v přenádherném šatě,

ze zlata má všecko

od hlavy až k patě.

Na hlavěnce drahá

parta se mu skvěje,

všemu štěstí nese,

na co se usměje.–

Chaloupky s lipami

sedly po bok hory,

by o dávném mládí

vedly rozhovory.

Výše do půl kola

hrdé Tatry sedly

a temena sivá

v nebes klenbu zvedly.

Bílí oblakové

starce Karpat zdraví,

jasno jim děkuje

Ďumbír holohlavý.

Dvorně kapí smeká,

na raz usmívá se

a na šedou hlavu

dává kapí zase. –

Hle, i prostota zde;

plna srdečnosti

cymbalíkem baví

rozblažené hosti.

A pod baldachýnem –

tu teprv radostí!

Ptactvo milo pěje

spito líbezností.

V pohárech se kolem

upřímnosť podává,

a v koutku z kolísky

mladá sláva vstává.