Hoj, vy naši páni šlechtici!

Hoj, vy naši páni šlechtici,

vy jste české země dědici,

vy a naše rody neznámé,

kdy pak my si ruce podáme! –

Hoj, vy naši páni zemani,

mlékem, krví českou chovaní,

kdy pak vy to přece poznáte,

že k té zemi srdce nemáte!

Hoj, vy naši světlí vladyci

s českým štítem, českou přilbicí,

s českou slávou starém na hrotu,

– v srdcích jen tu chladnou cizotu!

Hoj, vy naši páni vojvodi,

kdy se z vás to komu přihodí,

v minulosť by paměť obracel,

zač váš rod kdy s naším krvácel?

Hoj, vy naši páni lechové,

v hrobkách vašich leží Čechové,

ale vy už vlasti neznáte, –

kdy pak zas jí ruky podáte?