HOLDOVÁNÍ KRÁLI JEČMÍNKOVI

Tři mudrci v deputaci

neseme ti gratulaci.

Přijmi naši vzpomínku,

roztomilý Ječmínku!

Já ti nesu zázračný stroj – „Pokrok“.

Sedni naň – a nepokročíš o krok.

Válku občanskou ti nesu, procesy.

(Radš než hostie mám macesy.)

Kdybych moh tě skřípnout aspoň v něčem,

katovým bych rozsekal tě mečem,

upekl a sněd jak jahůdku –

jako cent mi ležíš v žaludku.

No, krásné blahopřání novoroční!

Nuž, duše drahá, Bechyně! Ty počni!

MUDRC BECHYNĚ. Ječmínku, můj zlatý andílku!

Vánoční ti nesu nadílku:

Pozdrav od pantáty Adlera,

pumu od svatého Ferrera,

od Machara šibeničku,

z příborského vepře jitrničku.

Zde je redakčního zelí bečka

pro drahého Bumberečka.

Na sebe hůl nesu od Merkura,

venku nadávek je celá fůra

a stoh pomluv k nim.

Dám, co mám. Víc neumím.

Hezky, hezky, dítě milé!

Znám tě, jak jsi ušlechtilé!

A ty ryzí, co ty v zadu

vystrkuješ na nás bradu?

MUDRC SMÝKAL. Já ti nechu Hlachy lhané,

lží chou hodně pofrkané.

Mě kchtil dobhý kněh, apochtol míru,

proto chpiním kněhe sché a víru.

Nejradch bych chtěl za fančára

Krejčího neb Kamenára.

Ch celé duche tobě pcheji,

abys poňoupil k chvatému Mechoději...

JEČMÍNEK. Nehuhněj, pro Pána Krista!

SMÝKAL. Prochím, já chem modernista!

JEČMÍNEK. A nač máš tu plácačku?

Na plácání, panáčku.

JEČMÍNEK. Inu, milí kamarádi,

můžete mě míti rádi.

Vyslovuji vám své uznání,

ale přece slyšte kázání:

Smýkale, nech lhaní, štvaní, huhňání,

vykonáš-li na kom lživou popravu,

otiskni mu aspoň řádně opravu!

Němče! Ty se nemyl docela:

V kněžské krvi nos ti nezbělá!

A ty živ se, bratře Bechyně,

ale neměň lidi ve svině!

Jinak, hoši, já to vždycky říkal:

Němec, Bechyně i Smýkal,

všecko jeden vý – – tečník!

Ještě jednou přijměte můj dík!

Na rok už se ptejte po mně

v našem Katolickém domě!

TŘI MUDRCI (uraženi). Hleďme, hleďme na sprostotu!

Ticho hoši! Žádný křik!

Chytal jsem jen vaši vlastní notu!