HOLUBICE

Širým nebem křídla rozprostřela,

objímajíc zem,

božská, nad plamenné moře skvělá,

záříc nad světem.

Ohnivý déšť rosil ztuhlou zemi;

se dvanácti hlav,

provázen Duch Boží vichřicemi,

sálal blesk a žhav.

Ve způsobách jazyků se zmítal

na temeni, hle!

zázrakem tím na oltářích chytal

plamen Hostie!

Zrny kadidlovými se stala

srdce v hlubinách;

rozplývala se, co byla skála,

v libý vůně pach.

A zem byla kadidelnicí tu

světů ve víru,

adorujíc Boha v stálém kmitu

v širém vesmíru!