Holubice.

Sotva bílý den zasvítá,

Holubice v polích lítá;

Lítá, nelení

Tam po osení,

A již v ranní době

Hledá pokrm sobě.

A když najde tam zrnéčko,

Zaplesá její srdéčko.

Mine hodina,

Nezapomíná

Holubice matka

Na svá holoubátka.

Prázdna domů nepřiletí;

Pokrm nese pro své děti.

Děti čekají

A zavrkají,

Když se jejich máti

Nazpět domů vrátí.

Více než ta holubinka

Péčuje o mne matinka;

Práce nešetří.

I když jsem větší,

Miluje mne stále:

To jí buď ku chvále!