Holubička.

Holubička šedá,

holoubka si hledá

volajíc, volajíc;

umdlela jí křídla,

však ho nezahlídla

nikdy víc, nikdy víc.

Od moře a k moři

zakroužila v hoři

nastokrát, nastokrát.

„Ozvi se jen jednou,

máš-li sirou, bědnou

ještě rád, ještě rád ?“

Marně opuštěná

holubička stená

v dol i výš, v dol i výš.

„Což ty pro mou lásku

nemáš ani hlásku

z duše již, z duše již?“

On pak slyší lkání,

on by slitování

z duše měl, z duše měl;

ale zkrvácený,

k zemi spotácený

oněměl, oněměl.