HOLUBIČKY.

Pod myrtovým keřem s přimknutými víčky

na mém stolku ve snu bílé holubičky.

Sněžná jejich hrdla ovíjí dva vínky

upletené z proutků vonné rozmarínky.

Ó jak rád bych znal to dětské jejich snění,

když se jedna k druhé tulí v roztoužení.

Čím dél’ na ně zírám, tím mi něžněj’ v duši...

Pst! ať mi je ze sna tvůj krok nevyruší!