HOMO SUM ET NIL HUMANI...

A chtějí vidět ve mně bojovníka

s krvavým mečem, v tuhém pancíři,

jenž v sluje pohádkových draků vniká

a bije je, jak slušno rytíři.

A chtějí mít mě věštcem zachmuřeným,

jenž bídou dnů svých v časy příští zří,

hned varuje, hned hlasem povzneseným

o velkých cílech moudře hovoří...

I draky biji. Věstím po případě –

jak přikazuje moje svědomí,

a v činů svojich hezky dlouhé řadě

si šarlatánství nejsem vědomý –

však rád též svleknu krunýř i ty hávy

a posedím rád volně s přáteli

při sklence vína, zpěv kdy perlí hravý

a proudí hovor živý, veselý.