HONORATĚ.

Na nedávném hrobě

Ještě slzy stojí,

A již zase matka

Dceři pohřeb strojí.

Oči zatlačivši,

V rubáš ji oblíká,

A v hlubokém želu

Ubohá naříká:

Dítě, moje dítě,

Honorato milá!

I tys mi odešla,

Dcero ušlechtilá?

Kdo ty rány sčítá,

Co již jsem jich snesla!

Div že jsem již sama

Do hrobu neklesla!

A dnes zase znovu

Srdce mé krvácí,

Nebo drahý poklad,

Tebe, dcero, ztrácí.

Tys byla tak dobrá,

Plna lásky ke mně,

Taks mne pěstovala

Upřímně a jemně!

Údy moje sešlé

Znova zase mládly,

A ve brzkou sílu

Naději si kladly.

A již klesají zas

V nenadálou mdlobu,

Nesouce nejdražší

Dceru svou ke hrobu.

Děti moje všecky,

Pojďte sem, o pojďte!

A svou milou sestru

Se mnou doprovoďte.

Pomozte své matce

Těžký osud nésti;

Neopouštějte ji

V takovém neštěstí!