Honza veterán.

„Pozor! Veteráni v řady!

Rovní v před! S křivými zády

v zad! Vzhůru hrdá čela!

Pochodem, pochod!“ S muzikou,

skrze celou ves oklikou,

kráčí udatnosť smělá.

Několik roků půjdem zpět.

Na čepici růžový květ –

Honza šel od odvodu;

brekotem měl zrak červený,

že byl chudák odvedený

vlasti sloužit, národu.

Pak smutně ku vojanským šel,

tam každý den se dobře měl,

blažené užil časy:

frajtr, kaprál, ba lajtnant sám

hřbet hladili mu denně vám

i pěstovali vlasy.

Ale Honza vše vydržel,

a za to, když domů přišel,

hned mnohou rozdal ránu

civilům vždy u muziky;

pak založil (čin veliký!)

i spolek veteránů.

„Pozor! Veteráni v řady!

Rovní v před! S křivými zády

v zad! Vzhůru hrdá čela!

Pochodem, pochod!“ S muzikou,

skrze celou ves oklikou,

kráčí udatnosť smělá.