HORA ATHOS. (I. ODBOJ.)

Jal balvan mohutný a nepoklesá,

vryt nohou do hlubin, čně hrdém na postoji;

vzad nahnut, nad hlavou jej mocnou paží dvojí

hned metá kolmo vzhůru na nebesa.

Jak chloubou honosnou smích bludné pýchy plesá:

Blesk ohně z oblak tmy ať Zeus na ně zbrojí,

vzdor vůči bohům giganta i skálu pojí...

Mrak hrom v tom láme, balvan zpět, vzpour zhoubu nesa.

Pod padlou horou Gigas nepohnut dlí věky.

V něm na smír bohů síla tehdy k odboji se hnula

a loďstvo Xerxovo i v bouři drtí patou,

kdy Asie rvát bohů Olympských jde vděky

a davů přesilou meč na heroy skula.

Mstíc útlak příštích běd, je vzpoura padlých svatou.

Co gigant nezmohl dob dávných na úleky,

teď ruka barbarů by v dým a rumy sula?

Pád nehroz vítězům ni Akropolí vzňatou!