HORA ATHOS. (III. MÍR.)

Jsi mrtvá réva... Tys ni dřív mi nebyl vděčen;

kdy mládí kvas ti kouzlil slunné bakchanály,

jen stud, mráz modliteb mně v horké sny jich vály.

Jsem ducha kletá amfora, on dobrořečen.

Kdy odvah výboji hrad mohl býti ztečen

a ostrov člun tvůj lákal na výzkumy v dáli,

z kých vin tvá pěsť a skráň se v sluji chudob kály?

Spi bez mramoru, k hrobu bídou vlečen!

Jsi otrok žaltáře a motyky a Toho,

jejž hymny cherubinské Sabaothem zovou...

Co tobě touhy, než ti mrtvé zraky zavrou?

Jsem s Bohem tu! Vzpour mlkni, klamná sloho!

Mne, Promethea kříže, na tu skálu kovou

klid, práce, modlitba, sny nebe nad mou lavrou.