Hora matutina.

Ó bože můj, jsem unaven,

slyš ospalého srdce lkání.

Mne děsí bdění, straší sen,

ta chvíle mdlého vzpomínání.

Již cítím každou minutou,

jak ze srdce se krev mi tratí,

a plachtu černou, napnutou

jak prapor smrti mozkem vláti.

Či v mlze smyslu, umdlení,

jež mysticky mé tělo víže,

ty, Pane, ve tmy odění

jsi právě snad mi blíže?