Hora v Polohu.

Za Libuše, kdy byl plný divů svět,

Praví se, že Chlum tak zježil hřbet,

Tak y prej se rozdul vbřiše,

Až se lekly Netolice.

Což to dím? y Cheb y Pardubice.

Lidé, strachy mrouce, pádem z Tiše

Utíkali k Brlohu.

Nastojte! kdož jaktě živ

Viděl taký hrozný div?

Hora vpolohu!

Vtom, kdy skály ječí, kdy se lesy ježí,

Zděšená zvěř zpeleší pryč běží,

Kdy je hrozný všudy zvuk,

Hřmot a hluk:

Pukne Chlum. Y vyskočí.. což? slyš:

Maličičká myš!

Tak se leckdys básnířův až hrůza

Nadme Muza.

Ten tu křičí: Já chcy hlásat předůstojně

O obrovské s Bohy vojně.

Však co bývá často zjeho rýmu?

Trochu dýmu.