HORA VOLÁ

Do mého lesa

cesta se stmívá,

jednou se po ní nevrátím.

Donesu hoře

přemíru hoře,

skutečnost snem si ukrátím.

Donesu stržím

všechnu svou něhu,

ať tam z ní květy vykvetou.

Svlaženy v běhu

potoky sněhu

budou tam krásou rozsetou.

A moje touha

paprskem bludným

v hlubinách těch se dotkne jich,

s nimi se smísí,

s nimi se vzkřísí

a s nimi usne v závějích.