Hořec a Srdečník.

Šumava mě volá: „Pěvče, juž máš chvat,

chceš-li na mých luzích kvítí natrhat,

hrstku k potěšení, hrstku ňadrám k líku:

kytku Hořce, kytku Srdečníku!“

„Unaven-li strádáš, občerstvíš se zas,

černé moře jedlí sivý skryje vlas,

vynes z moře krás těch ruče, nedbej příků,

kytku Hořce, kytku Srdečníku!“

Rád bych, věru, takou kytku trhal ztad,

leč květ utržený vždycky přes noc zvad,

kdo ví, zda bych z cesty přines komu k díku

kytku Hořce, kytku Srdečníku.

Nu když nepřinesu, stihne-liž mě žal?

nechať bych je zvadlé doma v knihu dal,

zde mi osvěží se, změní kouzlem rtíků

kytka Hořce v kytku Srdečníku!