HOREČKA

V sen horký ohně do červena lehly.

Jak vlažný popel prší citů prach.

A všechno směšuje se v kalný nach.

A v tělo jak by bodly tvrdé jehly.

Teď jak by ostrý mráz se v tělo vtáh’.

A horko zas. A hořko. Vír to stálý.

A rány jitří se a rány pálí.

A mrtvo. Dusno. Dusno v temnotách.

Teď nervy chvějí se, tak tence v noční tiš.

Jsou jemné housle, na něž nápěv smrti

Si Nemoc hraje... Zvuk, jenž ticho drtí.

Teď rytmů tíha boří se z tmy, z nízká.

To zdola. Odraz pochodní sem blýská.

Skla oken třesou se... to PŘÍCHOD již!