HOREČKA DRNKÁ...

By Stanislav Kostka Neumann

Noc je a v luceren žluti

ulice leskne se vlhkem,

zdlouhavé krůpěje tíhnou –

na vlažný kámen. –

V mých strunách horečka drnká

falešně tragickou píseň;

zda z vln těch zachráníme aspoň

ubohou duši?!

Maso je skleslé, je skleslé,

nervy jsou skleslé, jsou skleslé,

horečka drnká v mých strunách,

duše je skleslá.

Podivně tesklivý pocit

vlastních a dědičných hříchů

padá a doléhá těžce

k tělu i duši.

Noc je a v luceren žluti

ulice leskne se vlhkem,

zdlouhavé krůpěje tíhnou

na vlažný kámen.

A tak si připadám náhle:

starý a vyžilý světák

uprostřed opilých holek

v kavárně noční. –