Horečnatá noc.

Noc horkým dechem země umdlívala,

na vodách rozpouštěla tmavý vlas.

Noc písní marných Snů se rozzpívala

a za bezvětří hasnul její hlas.

Sny, lovci umdlení, v mech postříbřený

si uléhali. Dokola les čněl...

Jich oči žhavě plály zradou ženy,

samota lkala z divokých jich čel...

Sny, lovci umdlení, ti dosud bděli

a na zoufalé housle hráli tmou

a zpívali a hráli, smutně se usmívali

a monotónním hlasem provázeli

ballady, které od dětství již znali:

O orlech zmizelých, jež se již nevraceli

a o jelenech, kteří v dostřel nepřijdou,

na zoufalé své housle hráli tmou.

A o princeznách v zámcích propadlých

v záhonu růží uvadlých

jež s jinými se objímaly,

naposled ještě zazpívali...