HOREČNÝ ZRAK

Horečný zrak, plachý ruky stisk.

Čelo bílé a žíznivý pysk.

Jak nemám duši mít rozpojenou

a rozpoltěnou a rozbolenou,

jak nemám, člověk dvojdomý,

být vyvrácen v kořenu svědomí!

Ztratil jsem nevinnost. Protíná

zahradu světa mi trhlina.

Po všechen život se nescelí.

Z ní kletby, z ní díky mé vyvřely.

Bez úmyslu a bez příčiny.

Jen pro božství chvíle. Jen dědictvím viny.

Mým božstvím věčný jest otazník.

A věčností je mi jen okamžik.

Mraků i prsou se ptám, kudy jít,

Herakles, Merlin a Bludný žid.

A proto vždy tam jsem, kde kvas a spor,

a proto jsem rouhavě kajícný tvor

a proto jsem svůdce a svedený též –

a proto, jen proto mne miluješ.