HOŘÍCÍ ZEMĚ.

Ó, div, v tom všedním chvatu, jenž nás kruší,

že doba přijde též, kdy v ryzím plání

zrak zvednem’ k nebi, vzepnem’ ruce maní:

čas velkonoční, svatý půst všech duší!

Nám, již jsme jindy k vyšším vznětům hluši,

žár svaté očisty tu vzplane v skráni

a duše prosta všedních snah a přání

se zase bližší k Otci Světel tuší!

Ó, velká noci! I v prohlubních země

vše hne se zvěstí o tvém velkém příští

a vstoupá vzhůru hlásat slávu tvoji.

Jak pašije hřmí jejím nitrem temně,

hruď tisícletá plesem se jí tříští

a ona bajných ve plamenech stojí.