Horimírův skok. (3. Přísný soud.)

Velká síň –

A v té síni vše je černé,

Jako noci hrobům věrné

Truchlý stín.

Nade síní v slávě svojí

Spravedlnost svatá stojí;

V tváři její božské tahy,

V jedné ruce meč a v druhé váhy.

Sudí vstane; vše se pokloní až v zem,

A on počne: „Lotra sem!“

V soudní síň hned vkročí kat;

A již juna s tváří bledou

K soudu biřicové vedou;

S ním jde jeho advokát.

Za nimi se kovkopové,

Vrátní, drábi, pochopové

Do soudní síně tlačí,

Že sotva dvéře stačí.

Tu sudí stáhl obočí,

A jinochovi do očí

Takto se mluvit jal:

„Jako šelma přišels v noční době,

Kovkopům si hroby zahrabal;

Nemáš za to ležet v řádném hrobě!

A když oni s svými manželkami

V teplých lůžkách sobě hovili:

Zapálils jim střechy nad hlavami,

Byliby se lehko spálili,

A snad, kdo ví, zdali neupekli,

Kdyby byli neutekli.

Smrt chtěls v klidné lože hoditi –

Zato nemáš v loži zemříti! –

Kdybych to vzal jenom napolo,

Zasloužilbys přijít na kolo,

Neb aspoň na notnou šibenici;

Abysi však nemoh’ žvát,

Že jsme hrozní ukrutníci –

Budeš sťat!

Všecko jistě,

Všecko čistě,

Jako zlato,

K tomu ještě všecko zkrátka.

Puntík! teď jen na to

Ještě trochu posejpátka –

Nuže, bohaprázný synu!

Mluv, a zlehči svoji vinu.“

Jako hříšník Horimír tu stál –

Jeho tváře ještě bledší nežli prve,

Sotvaby se jeho krve

Snad i řezník dořezal.

Ač bolesti cítí steré,

Po mužsku se přece chová,

Všech pět dohromady sbere,

A as v tato mluví slova:

„Již co dítě

Zakusil sem mnoho zlého,

Neboť hnedle na usvitě

Žití mého

Krutý los mi otce vzal;

Máti moje – byla sama –“

Tyť začínáš od Adama!

Vem to dál!

Zamiloval sem si sličnou pannu –

Otec její sám mi přál –

Láska patří do románu –

Vem to dál!

Bych se dívky hoden stal,

Opustil sem blaho svoje,

Do krutého táh’ sem boje,

Pro svou vlast sem bojoval.

O tom dosti,

To bylo tvou povinností –

Jenom dál!

Mezitím se správce kovkopů

Milence mé loudil na stopu;

Zdenka moje, dívka stálá,

Lichotníka odbývala;

Ač sliboval hory zlaté,

Světila své sliby svaté.

By vítanějším hostem byl,

Milence mojí namluvil,

Že buď sem v bitvě zabit byl,

Neb jinou sobě oblíbil,

Že proto jen nepíši nic –

Zkrátka, že nepřijdu víc. –

Dnem a nocí jedu z boje,

Bych neztratil blaho svoje,

Dnem a nocí sem se hnal.

Aj, již zírám kraj ten milý,

Již se blížím k svému cíli –

Osudný již den se chýlí.

Tu toky vidím zvodněné,

A můstky schválně ztržené,

Mé namáhání zmařené.

Jen dál, jen dál!

Jak beze ducha sem tu stál,

Spěchal sem – a nemohl sem dál.

Jen dál, jen dál!

A kdo ty můstky rozboural?

Vůdce zrádný kovkopů

S hejnem zlostných pochopů.

A proč to medle udělal?

Táhnoucímu do krutého boje

Přísahala milenka mi moje,

Že chce na mě čekat rok a den;

Však jak mile prchne ten,

Že jsou ničím naše svazky,

To že koncem naší lásky. –

Válku skončil krutý boj;

Many své u vojště nechám,

S věrnými opustiv voj

Knížecí, a k milce spěchám;

Osudný se končí rok.

Můj však sok,

Dostav zprávu o mém příchodu,

Strhal mosty – lotr ten!

Osudný se chýlil den,

a já nemoh’ přes vodu!

V krutém bolu, hněvem zapálen,

S lidem svým sem hnedle jel

Tam, kde sok své statky měl;

Co sem činil tam,

Povědomo vám.

Hezky umíš povídat,

Za svůj čin však přece budeš sťat.

Má se stát!

Vy si do ust nevidíte!

Zdali sobě na rozumu nesedíte?

Což pak z toho míti budete,

Jinochu když outlému

Život vezmete?

Hrob vám nezalehne žádnému.

Sudí! jste-li pak přec lidé?

To si pomyslit přec můžete:

Tím že, co mu vezmete,

Žádnému nic nepřibyde.

Pamatujte na nebe –

Vždyť je člověk tvorem věčným!

On vám může býti vděčným –

Pamatujte na sebe.

Fiat justitia – mundus pereat!

Má se stát!

Co tím ale medle chcete,

Že mu kousek života,

Jenž jest holá trampota,

Nepřejete?

Šetřte juna outlého,

Nezhanobte jeho jméno!

Vy tím neztratíte ničeho –

Jemu bude zpomoženo.

Však my sobě rozumíme:

Zkažen budiž jedovatý květ!

Sic se vysměje nám celý svět,

Odsoudit že neumíme.

On má milku, českou krásku –

Jí přisahal svoji lásku;

Do boje šel k vůli krásce,

Čin ten zpáchal k vůli lásce:

Laskavější k němu buďte,

Vinu lásky láskou suďte.

My mu z lásky k právu

Vezmem hlavu!

Spravedlnost naše svatá

Musí na ten krutý čin,

Byť ho zpáchal její syn,

Volat kata.

Což pak také udělal?

Na jedinký došek oheň dal!

Že pak chytly také trámy,

Chalupa že celá shořela,

A že chytlo chalup víc –

Do toho mu není nic!

Ty se zapálily samy –

On zapálil jenom kousek slámy!

Já mu také, moudrý pane,

Jenom hlavu srazit dám;

Jestli se mu více stane,

Tím si bude vinen sám.

Doubek outlý, ten se ohnout nechá:

Chraňte juna – budoucího muže!

Šetřte bratra, šetřte Čecha –

Z trní vykvetají růže!

Polepšení u vraha!

Neznáš několik těch slovíček:

Čím ti jednou hrníček

Navře, tím že dlouho zapáchá?

Pro takové děcko zrádné

Spravedlnost nemá uší,

Nemá také srdce žádné,

Jak se sluší! –

Ves skoro celou vypálit!

Stoletou práci zavalit!

On nemá v srdci lidský cit!

On v těle nemá žádnou čest,

On lotras, palič, šelma jest –

A šelma nemá žít!

Kdybyste mu hnedle život vzali –

Lidstvo tím nezíská nic;

Světu bude jedno, má-li

O jednoho šelmu míň neb víc.

Račte outrpnost s ním mít!

To nemůže být –

Vinník musí přijít o hlavu!

Lid se těší na tu popravu,

Lidu se ta radost nesmí zkazit,

Vinníku se musí nejmíň hlava srazit,

Tak se musí, musí dít!

Optime, to byla pravda svatá!

Palič musí ztratit hlavu!

Nač pak platí obec kata?

Toťby bylo proti všemu právu!

Nevím! – na věčnost ho poslat bez hlavy –

To nás málo oslaví!

Já ho bránit nebudu,

To však patrno jest dosti,

Že nám ten chlap na věčnosti

Bude dělat ostudu!

Jinák sme to určit měli!

Ah – vy vždycky něco víte;

Vy tomu as rozumíte!

Tu není dobré duši zdrávo,

Tu rozum zdravý zpitomí;

Kde nahlas může mluvit právo,

Má též smět mluvit svědomí.

Jazyk vždycky za zubami měj,

Co chce právo, to též chtěj!

Nehas, co tě nepálí,

Pak tě moudrý pochválí.

Palič zlostný budiž sťat –

Tak chce tomu právo svaté!

Má se stát!

Horimíra vem si, kate – –

Hned biřiči a pochopi

Se Horimíra uchopí;

Sbor drábů, vrátný, dlouhý kat,

Kovkopové i advokát

Se z soudní síně tlačí,

Že dvéře sotva stačí.