hořká je lidská melodie

Ze srdce věrného světlu a pravdě

– konkrétních zas a žádoucích znova –

těžce dnes, těžce se dere píseň,

z níž by nám zvonila pokojná slova,

když lež se vrací a usedá na trůn

nestoudná, prodajná, s katovskou žízní, –

kde vzíti odvahu, čas a notu

k lahodným zpěvům uprostřed trýzní.

Jen srdce tvrdé a samolibé

z panského rokoka rozmary pije.

Uprostřed rozlomeného věku

hořká je lidská melodie.

I když tě rozum s úsměvem vodí

vzhůru, bys viděl k smyslu a cíli,

pohana věku, obětí muka

hluboký nůž do tě zarazily.