HOŘKĚ VERŠE.

Z Východu v Západ senoseč...

Kosa když do květů švihá,

mateří, nevěst vzdálených

nářek se k nebesům zdvíhá.

K Severu z Jihu jedna žeň...

Podťaté klasy jak chřestí,

krajíčky suché padají

sirotkům z vyhublé pěsti.

Chtěl tomu Věčný Hospodář?

A budou obžinky plesné,

až ruka žence krvavá

do klína zemdlena klesne?

Krutá žeň, krutá senoseč!

Což? Oči vám zaslzely?

Bijme se v prsa kajícně,

my všichni špatně jsme seli!

Hluboko nutno přeorat

nelidské úhory niter,

má-li se zrodit věčný mír

v úsvitu zářivých jiter.

Chrám třeba pyšný rozvrátit,

bezcitné modly kde dřepí,

má-li se k Bohu navrátit

zbloudilý, hluchý a slepý!