Hořký odchod z vesnice.

U Koubů stojí velký vůz,

dívat se všecky to svádí.

U Koubů jaký čilý rej,

jaké zříš hamparádí!

Dědeček hledí, nechápe,

dědeček chodí jak stuhlý.

Do vozu venku odnáší

pomalované truhly.

Vůz všechno, všechno pohltí,

je nenasytná tlama.

Na vyklizenou světnici

zří v slzách panímáma.

Pantátu k světu pobízí.

– Jaká pak komedie!

Ty stará bído, s bohem buď!

Ať nová bída žije! –

Syn krčí němě rameny.

Syn malou víru chová.

– Bylo by lépe praštit vším

a začít někde znova! –

S posměchem hledí dceruška

na došky rodné chaty.

– Budu se pánům líbiti!

Budu mít krásné šaty! –

Šly děti ze vsi za školu,

sem přišly na zahálku.

Závidí Koubům velký vůz

a závidí jim dálku.