HOŘKÝ SONET

Už dávno jsme nežili krvavou bouři v dějinách světa.

Dnes idyly kramářů nastaly, nálady vyčkávavé.

V tom bezvětří rdouseni sliby bez ovoce mřeme a květu.

My spokojili se s málem: být pokrmem pro zvíře žravé.

My příliš se lekali kasemat, revoltních idejí vzletu,

i pokrvácených dlažeb i odpůrců krve žhavé,

přes uliční bouře, jež vyšlehly z demagogických retů,

my nedošli k společné práci v té noci Rakouska tmavé.

Vždy bezcenné životy útěkem k hanbě jsme uchovali,

kdy dějinné vážky se houpaly, sklánějíce se v chvění

na stranu odvážnějších, kdož do konce setrvali.

My seli, však pro jiné... Sklízeli, pro jiné... Chtěli jsme býti,

však pro jiné... Zlekaní, zkrotlí a zotročení,

my, neschopni svobody dobýt, my, neschopni svobodně žíti.