HORNÍCKÁ.

Tluky, tluky, tluk,

Pro horníka sladký zvuk,

Když v podzemní báni

Zlato, stříbro shání.

„Zdařbůh“ zbožně provolá,

Pak nesnázi odolá.

Tluky, tluky, tluk,

Na sta, na tisíce ruk

Dlabe tvrdé skály,

Od věků co stály,

Kámen, kov na bílý den

Bývá z báně vypraven.

Tluky, tluky, tluk,

Z kamene na haldě hluk

Pojde jalového.

Z ohně však rudého

Kov ryzí se vykloní,

Pak líbezně zazvoní.

Tluky, tluky, tluk,

Peněz, šperků, blaha pluk

Po světě se míhá!

Nuž ať hlas se zdvihá,

A jde k světa končinám:

,Kovkopové „zdařbůh“ vám!‘